< zpět

(Bhagat)

My nejen promítáme projekce našich vlastních pocitů a energií na lidi kolem sebe, - jako někdo, kdo je naštvaný sám a při tom vnímá, že lidé kolem něj jsou naštvaní - ale promítáme si celý svět projekcí. Jsme přesvědčeni, že je svět takový anebo makový. Předpokládáme, co je v životě možné a co není. Máme projekce ohledně toho, co je skutečné a co skutečné není. Velká část těchto projekcí pochází z doby našeho příchodu na svět, z našeho porodu a z období těsně po porodu. Toto období se nazývá obdobím otisku (imprint), kde je nastaveno jestli vnímáme svět jako bezpečné místo či místo hrozící nebezpečím, jestli má svět o nás zájem a vítá nás anebo si nás stejně nikdo nikdy nevšimne.

Jasným příkladem mechanismu projekce je, když sníme. Ležíš v bezpečí v posteli a začneš snít o něčem rozrušujícím. Srdce ti začne bušit rychleji, zrychlí a prohloubí se dech, celé tělo se připraví na akci. Vnější „skutečností“ je, že ležíš bezpečně v posteli, odpočíváš. Ale tvé tělo reaguje na projekce ze snu. Tvé nevědomí promítá projekci celého filmu. A i když se probudíš, tak to může trvat celkem dlouho dobu, než se ti podaří se naplno vrátit zpět do „skutečného“ prostředí.

Dalším silným příkladem mechanismu projekcí je smrt. Zde nacházíme celé hejno projekcí. Samozřejmě, že logicky víme, že jednoho dne zemřeme. Ale hodně jsme nainvestovali do odkládání, promítání smrti do daleké budoucnosti, o které vlastně nevíme, jestli tam pro nás ještě bude. V jiných chvílích, když onemocníš, možná už se „vidíš“ v nemocnici, jak trpíš vážnou chorobou a dokonce možná umíráš. Lidé mají tendenci promítat své největší strachy na smrt a tak proměňují smrt v něco hrůzostrašného, co pro náš přijde. Malujeme příšerný obraz smrti na stěnu a pak se začneme bát tohoto obrazu, který jsme sami vytvořili a úplně zapomeneme, že to jsme byli my, kdo jej namaloval.

V jiných chvílích si malujeme svět na růžovo, to je například typické pro líbánky. Od této chvíle už vše bude jen báječné. A pak se cítíme zklamáni a zrazeni, pokud se to začne vyvíjet jinak.

„Projekce“ je výstižné slovo, protože to znamená vytvářet si obraz a promítat jej někam, stejně jako projektor promítá film na plátno. Dokud si uvědomuji, že já promítám tento film, tak je vše v pořádku. Ale často si promítáme film a vůbec si neuvědomujeme, že to jsme my, kdo promítá tento film.

V Meditaci toto můžeme spatřit. Velice dobře si pamatuji, jak jsem během své první skupiny Vipassana během šestého či sedmého dne začal mít opravdu mnoho fyzické bolesti. Vše uvnitř mě křičelo: „Musíš vyskočit a běhat, hýbat se, jinak zemřeš!“ Ten tlak byl nesnesitelný. Nevím, co mi to tenkrát umožnilo, že jsem neuposlechl tento tlak, ale zůstal jsem sedět. A pak se stalo něco neuvěřitelného. Já jsem se nepohnul, ale hned v další chvíli byl veškerý tlak pryč a přišel klid. V této chvíli jsem si uvědomil, jak mocné naše projekce mohou být.

Mohu to vyjádřit ještě jinak. Když se probudíme ze snu, víme, že to byl jen sen. Nejjednodušší a nejjasnější způsob, jak přijít na to, jestli je něco projekce anebo ne, je mluvit s lidmi. Sdílet své vjemy, své pocity a poslouchat, co říkají ostatní. Věci se daleko více vyjasní a život se stane daleko méně komplikovaným.


Skupiny, vedené Bhagatem, které jsou tématicky spojené s tímto článkem:

Umění zemřít
Porod

Související: