04. 12. 2015

Jsi tu se mnou dál

Včera jsem na facebooku našla velmi dojemný dopis. Napsala ho moje kamarádka Monika své nenarozené dcerce. Poprosila jsem ji, jestli mohu její dopis sdílet u nás na stránkách. Tak často se v konstelacích potkáváme s tím, že jednou z nejbolestivějších chvil pro rodiče je přijít o své dítě. Je pak velikým uměním být schopen cítit tuto bolest a při tom chtít žít a být tam i s dalšími dětmi, které jsou živé. Právě věta: „Dávám Ti teď místo ve svém srdci,“ je velice léčivá. Díky, Moni, za sdílení tvých pocitů. Sananda

Dlouho jsem se chystala, že o tobě napíšu. Nejdřív jsem chtěla spíš proto, abych se ze všeho vypsala, aby ze mne spadlo aspoň to nejhorší. Chtěla jsem psát o tom, co se stalo, jak se to stalo, proč doktoři udělali chybu, kterou udělali…

Dnes píšu, protože nechci, aby se na tebe zapomnělo, nechci, aby ty sis myslela, že už pro mě neexistuješ. Vždycky budeš moje holčička, moje první miminko. Nezapomenu na to, kdy jsem tě v sobě poprvé ucítila, bylo to v 18. týdnu, nenechala jsi mě dlouho čekat, ani na všechno, co jsme spolu za těch 8 měsíců prožily. Nikdo to neví, nemůže, v tu dobu jsme to byly jen my dvě, jen ty a já sdílející stejné pocity v jednom těle. Věděla jsem, co se ti nelíbí a co máš ráda. Věděla jsem, kdy jsi unavená a kdy máš chuť si hrát, řádit, kopat. Už v tu dobu, kdys byla v mém bříšku, jsem pomalu poznávala tvoji osobnost a moc jsem se na tebe těšila. Možná bys byla má vysněná malá tanečnice, bylas k neutahání a dávala jsi o sobě pořád vědět…a možná by z tebe byla fotbalistka, nebo něco úplně jiného…a víš co, bylo by mi to jedno, hlavně, kdybys byla tady se mnou, živá a zdravá.

Nebylo nám dopřáno se poprvé spatřit, vzájemně se sebe dotknout, ale já tě přesto vidím a cítím ve svém srdci, tam budeš mít svoje místo už navždycky, moje malá lásko.

Narodila ses mi 16. srpna 2014 a hned jsme tě museli nechat jít do nebíčka. Nevím, jestli v něj skutečně věřím, ale moc bych si přála, abys tam opravdu někde byla a když ti nebylo dopřáno radovat se s ostatními dětmi tady na zemi, že tam, kde teď jsi, se máš dobře, vidíš sem na nás a víš, že tě milujeme, a kdybychom mohli, uděláme všechno pro to, abys tu s námi mohla být.

V hloubi duše vím, že tvůj bratříček, kterého teď čekáme, byl určitě dárkem od tebe, aby nám nebylo tak smutno. Má se narodit ve stejný měsíc, kdys nás ty opustila. Moc bych si přála, aby tohle miminko už zůstalo s námi, ale neznamená to, že na tebe někdy zapomenu a pokaždé, když se dívám k nebi, myslím na to, že tam někde jsi a snažím se usmívat i přes slzy – ten úsměv patří tobě, protože na tebe vzpomínám s láskou, která už nikdy nezmizí. Všem říkám, že jedno dítě už mám, svoji holčičku, a nezáleží na tom, že není se mnou. Moc tě miluju, broučku můj :-