01. 12. 2016

Odpovědnost

(Bhagat)

Když mě oslovili z německého časopisu Osho Times, jestli mám chuť něco napsat na téma odpovědnost, měl jsem smíšené pocity. Slovo odpovědnost ve mě totiž vyvolává smíšené asociace: převzetí svého života do svých rukou, tvoření, ale také práce, břímě anebo ztráta svobody. Spojení konkrétních představ se slovem odpovědnost, mi pomáhá se s ním cítit lépe. Commitment (což se překládá do češtiny jako odpovědnost, ale i oddanost, povinnost, odhodlanost)* pro mě znamená být dospělý, vytvářet si svůj vlastní život a vážit si života.

Když se podívám na svůj život, tak vidím celkem mnoho úrovní, kde ochotně přebírám odpovědnost. Ale aby jsem byl toho schopen, potřebuji nejdříve poznat sám sebe. Kdo jsem? Jaké jsou mé potřeby, má přání, moje pravda? Podle čeho se v životě orientuji, co je pro mě důležité a co jsem pro to připraven udělat? To je pro mne hlubší význam odpovědnosti.

Meditace je pro mě důležitá. Láska je pro mě důležitá. Společnost lidí je pro mě důležitá. Příroda je pro mě důležitá. Pokud toto vím a chci, aby se tyto oblasti naplnily, pak je to na mě, abych žil takovým způsobem a choval se tak, aby se to vše mohlo v mém životě uskutečnit. Přirozeně mi také záleží na tom, co vytvořím. Mám mnoho rostlin v obrovských květináčích, které nemohou zůstat přes zimu venku. Potřebují prostor, potřebují péči. A to je také práce a někdy se toho sejde najednou hodně. Delší větší výcvik, hodně práce na zahradě, děti, vztah... a tu se sám sebe ptám: „Stojí mi to za to?“ Pokud mou odpovědé je ano, pak je to jasné, i když toho je hodně. Pokud ale odpověď je ne, tak vím, že mě čeká předání odpovědnosti, pouštění věcí. V neposlední řadě jsem také odpovědný sám za sebe a své vlastní potřeby.

A pak ještě tu patří tento zenový koán: jsem také odpovědný za ostatní lidi? Logická odpověď dospělého člověka je, že přirozeně každý je odpovědný sám za sebe. Ale já cítím odpovědnost za lidi, kteří žijí v Shangri La. Uvědomuji si, že to co dělám má veliký vliv na jejich život a leží mi na srdci, co se s nimi děje. Takže nejde jen o mě.
Také se cítím odpovědný za své děti. Přeji si, aby se jim dobře dařilo, aby se cítily milovány, aby se mohly vyvíjet, aby měli radost. Ale i u nich se objevují chvíle, kdy cítím, že mají svůj vlastní život, svůj vlastní vývoj. Mohu je podporovat do určitého bodu, mohu jim něco ukázat, ale není správné a stejně to nejde, jim diktovat jejich směrování jejich vlastním životem.

Závěrem je pro mě na odpovědnosti nejdůležitější toto: vědět, co mohu udělat, co je odpovídající a vhodné udělat? A kde mám udělat krok zpět a pustit to? Odpovědnost je v pohybu.

Anebo to mohu vyjádřit ještě jinak a to s pomocí malého krásného súfijského rčení:

„Přivaž si svého velblouda sám a pak důvěřuj v Boha.“

Malé cvičení pro tebe:

Podívej se na chvíle ve svém životě, kdy ses cítil naplněný. Podívej se do té chvíle: co přinášelo tento pocit naplnění – jaká kvalita to byla?

*Poznámka překladatele