Změna ročních období přirozeně vede naši energii více do našeho nitra. Máme méně venkovních aktivit, máme více času zabývat se sebou samým.

Na cestě do svého nitra mnoho lidí potkává jednu výzvu a to je, že navzdory velkému pochopení mnoha situací, navzdory pečlivé práci na sobě samém, navzdory meditacím, se v životě člověka stále opakují staré nežádoucí reakce, které ne a ne odejít. Člověk tím pádem může cítit zklamání, podrzáždění a hlavně to může otočit proti sobě samému.

Pak má pocit, že je neschopný, bezmocný anebo dokonce že je beznadějný případ. Největší faktor, který tyto reakce způsobuje, je náš autonomní nervový systém. Lidé často vůbec neví, jak funguje. Náš autonomní nervový systém se nazývá autonomní, protože je autonomní. Naše vůle nemá žádnou kontrolu nad naším autonomním nervovým systémem.

Díky práci Stephena Porgese dnes můžeme získat soucit se sebou samým a také se můžeme naučit, jak pečovat o svůj autonomní nervový systém. Stephen Porges je psychiatr a neurovědec, který se věnoval rozsáhlému výzkumu polyvagálního systému, což je náš nejdelší nerv, který propojuje naše tři mozky s orgány a svaly.

Už před tím jsem toho věděl hodně o těchto procesech v těle, ale neměl jsem to tak propojené a jasné. S. Porges nám nabízí jasnou cestu, která nám ukazuje, co můžeme dělat.

Tady je krátký přehled:

1.Náš autonomní nervový systém se skládá ze tří vrstev, které jsou vrstveny na sebe. Nazývá se to autonomní hierarchie:

-dorsální vagus* — nejstarší část, 500 milionů let stará, systém vypnutí se, vytváří imobilizaci, znehybnění, zamrznutí, příliš nízký náboj, žádná energie
-sympatikus - systém akce, 400 milionů let stará část, vytváří energii pro akci: útok, útěk, příliš velký náboj
-ventrální* vagus - systém pro kontakt, spojení, 200 milionů let stará část, umožňuje nám uvolnit se, spojit se, komunikovat, užívat si, milovat a být inteligentní. Toto je cesta ke zdraví a k dobrému pocitu v životě.

2.Neurocepce

Náš autonomní nervový systém hledá signály a příznaky jestli jsme v bezpečí anebo jestli hrozí potenciální nebezpečí. Nebezpečí aktivuje náš sympatikus, ohrožení života způsobuje vypnutí se. Signály bezpečí vytvářejí relaxaci, pocit kontaktu, umožňují komunikaci.

3.Koregulace

Koregulace (vzájemná regulace s ostatními) je potřebná k přežití. My potřebujeme ostatní lidi k tomu, abychom byli schopni přežít. Neustále ostatní pozorujeme a „čteme.“ Narušená schopnost koregulace způsobuje, že jsou pro nás vztahy a spolupráce noční múrou. Aktivace sympatiku (útok, útěk, nadbytečný náboj) anebo dorsálního vagu (imobilizace, zamrznutí, nedostatečný náboj) znemožňují koregulace anebo ji velmi ztěžují.

Naše tělo se mění v závislosti na tom, v jakém jsme autonomním stavu. Takový stav se pak stává filtrem, skrz který vnímáme a prožíváme svět. Výsledkem těchto úplně nevědomých procesu je autonomní stav.

Když se cítíme v bezpečí, tak můžeme jít dál. Obrazně je to „zelená,“ která znamená bezpečí a pak je náš systém pro společenské fungovaní aktivovaný. Ventrální vagus je aktivní. Tlukot našeho srdce se zpomalí, sliny a zažívání jsou stimulované, obličejové svaly jsou aktivované, náš hlas je více melodický a navazujeme oční kontakt. Svaly v našem středním uchu jsou aktivní a lépe slyšíme lidský hlas.

Když vycítíme nebezpečí, začneme být bdělí. „Žlutá“znamená varování, možné nebezpečí. Náš sympatikus je aktivován, umožňuje útěk anebo útok: tlukot srdce se zrychlí, tolerance bolesti vzrůstá, obličej je v napětí, svaly ve středním uchu se vypínají, lépe slyšíme extrémně vysoké anebo nízké frekvence zvuků.

Když vnímáme akutní ohrožení, máme silnou reakci. „Červená“ znamená ohrožení života: zamrzneme, dorsální část nervu vagu je aktivní. Přestaneme se hýbat, znehybníme, zamrzneme.

Zdravý člověk může lehce přecházet ze zelené do žluté a zpět. Pochopení „červené“ reakce nám pomáhá k pochopení traumatu a říká nám, co můžeme dělat. Když náš autonomní nervový systém vnímá ohrožení, reaguje. V závislosti na dané situaci vstoupí buď do příliš velkého náboje (overcharge), reakce sympatiku, anebo do příliš malého náboje (undercharge), reakce dorsální části nervu vagu. Tyto stavy přímo ovlivňují náš zrak a sluch na fyzické úrovni. Naše lidská inteligence se ztrácí a chováme se podle pudů pro přežití, které jsou stovky milonů let staré.

V takovém stavu nejsme schopni kontaktu s ostatními, jsme odděleni. Ostatní lidé jsou příliš daleko, nevěříme jim anebo je vnímáme jako potenciální ohrožení. Pokud si neuvědomujeme, co se děje, pak je pro nás těžké vrátit se zpět do pocitu bezpečí. Když si uvědomíme, co se děje, pak se můžeme aktivně starat o svůj autonomní nervový systém.

Cesta ven - směrem ke kontaktu, k bezpečí a uvolnění

Nemůžeme svůj autonomní nervový systém kontrolovat svou vůlí, ale můžeme ho ovlivňovat.

Dýchání je jediný autonomní proces, který můžeme vědomě kontrolovat. Nervus vagus (nerv bloudivý) propojuje dech s celým zbytkem našeho těla - s orgány a svaly. Praxe jemného dýchání nejvíce pomáhají ve chvílích žlutých a červených reakcí. Každý může tato dechová cvičení dělat doma. Není k tomu potřeba nic mimořádného. Jen na to člověk musí pamatovat, aby je dělal.

Kromě dýchání další přímý způsob ovlivňování autonomního nervového systému jsou pomalé pohyby. Nazývá se to vytváření nových somatických modelů. Naše tělo má pohybovou pamět. Když jeden pohybový vzorec už započal, pak tělo má velkou tendenci dokončit ho automaticky. Zde máme ale možnost volby. Můžeme vytvořit nové pohybové vzorce, pomalejší a plynulejší.

Vědomé dýchání a vytváření a praxe těchto nových somatických modelů je způsob, jak se naučit regulovat sebe sama. Je to způsob, kde se učíme vystupovat z automatizovaných reakcí na vnímané ohrožení a tak opět zažívat dobrý stav plynutí (flow).

Stephen Porges nám přinesl skvělé pochopení a nástroje, které nám pomáhají pečovat o sebe sama namísto toho, abychom se kritizovali a vytvářeli tak ještě více napětí. V okamžiku, kdy náš autonomní nervový systém je uvolněný a naše energie plyne volně, naše lidská inteligence může fungovat naplno. Dokážeme tvořit, být ve vztahu. Nemůžeme si tento stav zapnout jako světlo v domě, ale můžeme dělat kroky k tomu, aby se náš autonomní nervový systém mohl uvolnit, abychom se opět mohli cítit v bezpečí, být ve vztahu k lidem a být inteligentní. Pak je v životě člověka prostor pro ticho, lásku i radost.

*nervus vagus- nerv bloudivý (pozn. překladatele)
**ventrální - z latiny znamená přední část a dorsální znamená zadní část (pozn. překladatele)