Smrt je nejvíce nepochopený fenomén. Lidé přemýšlí o smrti jako o konci života. To je první a základní nepochopení.

Smrt není konec, ale začátek nového života. Ano je koncem něčeho, co už je mrtvé. Také je crescendem toho, co nazýváme život, ačkoli jen velmi málo lidí ví, co je život. Žijí, ale žijí v takové nevědomosti, že se nikdy nepotkají se svým vlastním životem. A pro lidi je nemožné znát svoji vlastní smrt, protože smrt je konečným prožitkem tohoto života a počátečním prožitkem dalšího. Smrt je dveřmi mezi dvěma životy – jeden je ponechán vzadu a druhý čeká ve předu.

Na smrti není nic ošklivé. Ale člověk ze strachu udělal i to vlastní slovo – smrt - ošklivé, nevyslovitelné. Lidé neradi mluví o smrti. Dokonce ani toto slovo smrt neuslyší.

Ten strach má své důvody. Strach přijde, protože je to vždy někdo jiný, kdo umírá. Vždy vidíte smrt z vnějšku a smrt je prožitkem nejniternějšího bytí. Je to stejné jako pozorování lásky z vnějšku. Můžeš ji pozorovat roky, ale nezjistíš nic o tom, co to je láska. Možná poznáš projevy lásky, ale ne lásku samotnou. To samé známe o smrti. Jen projevy na povrchu – dýchání se zastavilo, srdce již nebije a ten člověk, který chodil a mluvil, už tam není – je to jen mrtvola ležící zde namísto živého těla.

Toto jsou jen vnější symptomy. Smrt je jen přenesením duše z jednoho tělo do druhého anebo v případě, že je člověk naplno probuzený, z jednoho těla do těla celého vesmíru. Je to veliká cesta, ale nemůžete ji poznat z vnějšku. Z vnějšku jsou přístupné jen symptomy a ty symptomy děsí lidi.

Lidé, kteří poznali smrt zevnitř, ztratili veškerý strach ze smrti. Namísto toho, aby smrt byla ošklivá a děsivá, promění se v jeden z nejčistších, nejtišších a nejjemnějších prožitků. Poprvé se prožiješ bez vězení, bez těla, zážitek absolutní svobody, bez klece, bez omezení.

Tento typ smrti lze poznat mnoha způsoby. Jeden je ten obvyklý způsob, ale ty tu nebudeš, abys nám o tom podal zprávu. Budeš pryč. Prožil jsi to, ale tento prožitek odešel s tebou. Naštěstí existují i další způsoby, jak zažít, co přesně je smrt a při tom zůstat naživu.

Láska je jedním takovým způsobem. V naprosté lásce, když nic nezadržuješ, nastává určitý druh smrti. Už nejsi tělem, už nejsi myslí, jsi čistým duchem.

V meditaci – ta samá zkušenost bez těla, bez mysli a při tom úplné vědomí, úplná živost.

Proto se milenci nikdy nebojí smrti.

Pokud se milenec smrti bojí, pak nepoznal lásku. Ti, kteří meditují, se nikdy nebojí smrti. Pokud se meditující smrti bojí, pak se nikdy nedostal do hloubky meditace.

Existuje jen jedna hloubka, které se člověk potřebuje dotknout, ať už skrze lásku, skrze meditaci či skrze tvořivost. A ta hloubka je, že již nejsi svým fyzickým tělem, nejsi ani svým mentálním tělem – jen čisté vědomí, čisté nebe bez oblaků, nepřipoután. Stačí jediný záblesk tohoto a smrt se stává
zářivou a úžasnou zkušeností.

Osho: Zarathrusta: A God That Can Dance

Umění zemřít