Zrcadlení
BhagatKdyž se začneme zabývat svým dětstvím, přirozeně se nám nejdříve vybavují konkrétní intenzivní zkušenosti. Chvíle emoční intenzity, ať už radostné či bolestné. To je důvod, proč si málo všímáme vlivů, které nejsou přímo spojené s emoční intenzitou a které více vypovídají o pozadí, o základech konkrétního prostředí, ve kterém jsme vyrůstali.
Psychologie objektivních vztahů pojmenovala mechanismus zrcadlení a jeho obrovskou úlohu pro vývoj dítěte. Dítě má velikou potřebu zrcadlení. Dítě se totiž vnímá právě skrze kontakt s matkou, otcem, se světem. Když se dítě dotkne dřevěné části postýlky, uvědomí si: „Aha, toto je mé tělo, toto je má ruka.” Díky doteku matky, díky zvuku hlasu matky, si dítě uvědomuje samo sebe. Toto zrcadlení se děje mnohokrát denně. Pomalu se tyto zkušenosti vybudovávají a začínají vytvářet obraz sebe sama, vědomí toho: „Tady jsem já. Toto jsou mé hranice a tady je druhý člověk.” Dítě si začne uvědomovat, co mu rodiče, nejvíce matka, zrcadlí. Tímto způsobem se zrcadla rodičů stávají světem dítěte. To, co rodiče nezrcadlí, to si dítě neuvědomuje.
Když se narodí dítě, tak je přirozeně v kontaktu s Esencí – s božstvím existence. Když se podíváte do očí novorozeněte, uvidíte jiskru, zářivost, průzračnost, která časem vymizí. Miminko tento kontakt má, ale neuvědomuje si ho. Dítě potřebuje, aby Esence – aspekty Esence – mu byly zazrcadleny, tak si totiž začne uvědomovat, že tento kontakt, tato přítomnost Esence je jeho součástí. Pokud k takovému zrcadlení nedochází, pak dítě pomalu na Esenci zapomíná.
Jako dospělí se nacházíme v jiné situaci. Máme obraz sebe sama, máme identitu, která je pro nás známá. My „víme,” že toto jsem já. Ale hluboko v našem nitru potřeba zrcadlení je stále veliká. Nevšímáme si toho moc a při tom potřebujeme zrcadlení k tomu, aby náš svět zůstával stabilní. Můžete si toho všimnout, když se stane nějaká událost, například rozchod s partnerem. Takový rozchod nám sebere velký zdroj zrcadlení, cítíme se ztraceni, máme pocit ztráty identity, můžeme vnímat krizi vlastní identity. Nám známé zrcadle je pryč a my se cítíme velmi nejistě.
Psychologie objektivních vztahů říká, že my si vytváříme pocit sebe sama skrze interakce se zrcadlovými objekty, lidmi a také aktivitami. Díky těmto interakcím, těmto aktivitám jsou vytvářeny stimuly, které nám umožňují uvědomovat si sebe samého. Anebo když to řeknu velmi jednoduše: „Jsi to ty, který mi umožňuje cítit sebe sama.”
Když si tuto svou potřebu uvědomíme, začne být jasné, že tuto potřebu potřebujeme vyživovat stejně, jako když sytíme potřebu jídla či vody. Pokud to nečiníme, pak naše duše strádá stejně jako tělo bez jídla a bez vody. Toto je velice důležité pochopení pro všechny rodiče. „Co zrcadlím svému dítěti? Zrcadlím jeho chování, výsledky, úspěchy? Anebo zrcadlím jeho Bytí, jeho Duši, přítomnost Esence, vědomí?”
To samé platí pro naše vztahy. Dopřejte si na to chvíli. „Co zrcadlím svému partnerovi/ partnerce? Zrcadlím Duši mému partnerovi, růst? Anebo mu/ jí zrcadlím naplňování mých potřeb?”
Je to hodně jemný proces na pozadí a při tom to, co zrcadlíme, má obrovské důsledky.
Můžete si to vyzkoušet sami v divadle. Když začne hra, pak vidíte to, kam svítí světlo reflektorů. Zbytek zmizí z vašeho vědomí. Pořád to tam je, jako před tím, ale vaše pozornost je plně vtažena do děje osvětleného reflektory. Pokud to takto trvá dostatečně dlouho, pak dokonce zapomenete, co bylo kolem. Jen až skončí hra, pak když se opět zapnou všechna světla, opět uvidíte celé jeviště.
Tento mechanismus je také aktivní hned po narození, když začínáme dýchat. Náš život již začal před téměř 10 měsíci, ale až v této chvíli začíná naše dýchání. Plíce potřebují čas, aby se mohli rozvinout, otevřít. Pokud se dýchání nastartuje náhle, je to šok pro dítě. Lidé opakovaně říkají, že znovu prožívají pálení v plících, když se s tímto okamžikem potkají v práci s dechem. Dýchání je přirozené pro miminko, ale je to velmi nové. A má veliký vliv na dítě, jestli dostalo jemné, něžné zrcadlení dechu pomocí doteku, tak aby si mohlo všimnout těla a pohybů v těle. Tento dotek může kopírovat pohyby dechu v těle a velmi jemně je podporovat. Takto si dítě začne uvědomovat svůj dech a v konečném důsledky celý proces regulace, který je s tím spojen.
To, co se mnohým z nás v dětství stalo, bylo že jsme potřebovali zrcadlení, ale buď nepřišlo anebo se odehrávalo někde jinde, než jsme potřebovali. Výsledkem toho jsou pak hluboká zranění v naší Duši. Určité odcizení našemu tělu a našemu dýchání.
Pokud si uvědomíme, co způsobilo tato zranění, připustíme si a uznáme, že jsme měli a máme velikou potřebu citlivého rozpoznání, zrcadlení, být vnímán jako jedinečná, krásná bytost, můžeme začít přebírat odpovědnost za sebe. Můžeme pak vidět a respektovat svou citlivost, svoje potřeby, své hranice. Postupně se takto stáváme více stabilní a silnější.
Můžeme si tak více připustit a uznat, nakolik jsou ostatní lidé pro nás důležití. Začneme si více vážit svých partnerů a přátel. Rozvineme si pocit hodnoty sebe sama i ostatních.
Zrcadlení dechu je esenciálním aspektem naší práce s dechem v rámci našeho výcviku Dech existence,
Téma zrcadlení a Esence můžete také prožít u nás na seminářích o Esenci, například: