< zpět

Devakant je umělec - hudebník, zpěvák, sochař, malíř - který svou krásnou hudbou (flétny nejrůznějších typů a další hudební nástroje) a sametovým hlasem dokáže vytvořit prostor ticha a meditace a dotknout se tak i naší duše.

Devakant pochází ze Spojených států, procestoval celý svět, žil na mnoha a místech a v současné době žije v Chile. Ve své hudbě, kterou skládá, čerpá inspiraci z mnoha duchovních tradic a kultur (gregoriánské chorály, klasická indická hudba, zenová hudba k klášterů a tibetských chrámů, šamanské tradice centrální Ameriky atd.).

Seminář s Devakantem v Shangri La

24.-26.6.2016
Pro všechny z vás, co byste chtěli se inspirovat tvořivostí a prací s hlasem pomocí šamanských technik různých tradic.

Mystérium síla tvoření


Úryvek z rozhovoru s Devakantem (viz video dále), kde mluví o umění.

Zažil jsem různé přístupy k umění. Jeden je, že se člověk dívá do sebe a vyjadřuje svůj psychický, subjektivní stav – je to takový druh uvolňování, vypouštění ven vnitřního napětí. To může být uspokojivé. Ale je to také o tom, co pak dál: a člověk to opakuje znovu a znovu. A tak umělec nachází nové a nové a další věci. Je to zajímavý proces, kde jako bychom svlékali vrstvu za vrstvou a viděli hlouběji co je uvnitř.

Existuje jiný druh umění, který jsem potkal hlavně v Indii a Japonsku. V Japonsku nenajdete sochu Buddhy, která by byla podepsána jménem umělce. A to není náhodné, protože tito umělci se nesnaží říct: „Toto jsem já.“ Oni se snaží rozpustit se ve stavu, který zobrazují na tváři sochy Buddhy. K tomu, aby mohli vytvořit jeho výraz, musí se s ním identifikovat, ztělesnit jej a stát se jím. Takže je to jako vymazávání sebe sama skrze proces umění, mazání svého ega, mazání své osobnosti. To je jiný druh umění. Není to egoistický proces umělců, který známe ze západu. Vyjádřit skrze umění svou bolest, svou agónii či extázi je v pořádku, pokud to potřebuješ udělat. Ale pro mne to není to skutečné. Pro mne je umění o tom, jak přinášet transcendentální kvalitu, jak vytvořit most, který nám pomáhá k tomu přejít na druhou stranu do stavu, kde drama, bolest či extáze nejsou tím nejdůležitějším. To je to, o co se pokouším já.




Související: