< zpět

Tato skupina je dobrodružnou cestou do svého nitra, na které se potkáme s tím, co jsme přijali od předchozích generací, s bolestí ze ztráty Esence, abychom se pak mohli znovu spojit s Esencí. Esence totiž neustále existuje. My jsme jen s ní ztratili kontakt a tento kontakt opět můžeme najít. Pracuje se pomocí různých prožitkových cvičení, meditací, práce s dechem.


Směji se, když slyším,

že ryba ve vodě má žízeň:

ty nevidíš, že to skutečné je ve tvém domově,

a netečně putuješ od lesa k lesu!

Tady je pravda! Ať už půjdeš kamkoli,

do Banarasu nebo do Mathury,

pokud nenalezneš svoji duši,

svět zůstane pro tebe neskutečný.

Kabir (1440 - 1518)

Tak jak je této básni, také v nás je přítomen stesk a touha. Stesk a touha po něčem, co nám chybí, co jsme ztratili, ale nemůžeme si rozpomenout, co to vlastně je a tak si myslíme, že když si najdeme toho pravého partnera, tu pravou práci, to pravé místo pro život, že nám to poskytne to, co hledáme. Avšak, tak jak život plyne, zjišťujeme, že naše očekávání nejsou naplňována a že tedy snad to bude ten příští úspěch, či ten příští cíl, který nám poskytne, co hledáme. Není tomu tak. To co hledáme nemůžeme najít vně, protože jsme to tam neztratili. Můžeme to najít jen tam, kde jsme na to zapomněli a to je uvnitř nás. Na této cestě je potřeba odvaha, tak jako v příběhu o Mojudovi (viz dále), neboť nás zavede do bílých míst v mapách naší mysli, do prostoru, který nás přesahuje a kde naše osobní představy a cíle jsou jako mravenečci vedle Himaláje.


Všichni se rodíme s Esencí. Uvidíte ji, pokud se podíváte do očí novorozeněte. Těžko se to popisuje, je to jiskra, jasnost, průzračnost, přítomnost, kterou u dospělého téměř nevidět. Je to to čím lidská bytost přichází na tento svět.

Avšak miminko ještě nemá žádné “Já,” které by si to uvědomovalo. Během prvních 3-4 let života se při kontaktu s rodiči pomalu utváří naše osobnost. To, co nám rodiče zrcadlá, to postupně integrujeme a to se také stává naším obrazem sebe sama. To, co rodiče nemohou, nebo neumí zazrcadlit, na to pomalu zapomínáme. Takto také postupně ztrácíme kontakt s Esencí.

Esence je jako světlo. Je těžké jej vnímat přímo, můžeme však vnímat jeho aspekty, tak jako můžeme vidět barvy duhy. Některými hlavními aspekty Esence jsou láska, klid, síla, radost, vůle.

Člověk se skládá ze dvou částí - Esence a osobnosti. Když jsme se narodili, byli jsme čistou Esencí. Později jsme se své Esence museli vzdát, abychom neztratili lásku rodičů potřebnou k přežití. Ztráta Esence je pociťována jako vnitřní prázdnota, díra, jež výrazně tvaruje naše vnímání. Vytváří v nás pocit, že nám stále něco chybí a snažíme se tuto prázdnotu zaplnit čímkoli, co nacházíme ve vnějším světě. A tak se honíme za úspěchem, kariérou, penězmi, jídlem, sexem, výkonem atd. Avšak tyto náplně nikdy nemají dlouhého trvání a pocit prázdnoty se opět vrátí. Neuvědomujeme si totiž, že to co hledáme nenajdeme ve vnějším světě, ale ve svém nitru.

Více se o tomto tématu můžete dočíst v knize Esence napsané Bhagatem, vydané nakladatelstvím Maitrea v roce 2008.


V následujícím videu Bhagat krátce mluví o esenci. Pro české titulky si po spuštění videa aktivujte popisky (vpravo dole - druhá ikona z leva).


Následující dva súfíjské příběhy také popisují proces, kdy po poslechnutí vnitřního vedení se člověk otevírá kvalitám, které ho přesahují. Tímto odvážným krokem směrem do neznáma se vytváří prostor, kde struktury osobnosti ztrácejí svoji sílu – naše zažité představy o světě odpadají – a najednou začínáme vnímat krásu, která přesahuje představivost naší mysli - zažíváme klid, který objímá naši celou bytost - vnímáme bublající radost prostupující nás a svět kolem nás a splýváme s okolním světem v nekonečné kvalitě lásky. Tyto kvality nazýváme aspekty esence, neboť všechny jsou součástí existence kolem nás a uvnitř nás.

Příběh o Mojudovi

Příběh o řece


Kupte si ebook: Bhagat: Esence

.

Související: