< zpět

Pokud jsme jako lidské bytosti ztratily kontakt s tím, co nás přesahuje – s Existencí, s Esencí, s Bohem… Pokud se kvality Esence jako jsou radost, klid, ticho, vůle, síla nestaly přirozenou součástí nás v dětství, vznikly v nás doslova „díry.“ Prázdná místa, kde to, co tam mělo být, chybí. Vnitřně to pociťujeme tak, že mi něco chybí, jako nedostatek důvěry v sebe, v existenci v život apod. Tyto díry jsou výsledek subjektivně prožívaného oddělení od Existence, od Esence. Jsou místem, kde jsme přišli o kontakt s tím nejcennějším s čím jsme na tento svět přišli – s Esencí. Proto jsou díry plné bolesti, smutku, zklamání. Naše osobnost se snaží tyto díry zaplňovat čímkoli, co jí napadne. Jedna z velkých oblastí, kde se snahy osobnosti o zaplnění děr projevují, je ve vztazích.


„To, co se obvykle děje ve vztazích, není nic jiného než vzájemné zaplňování děr. Slibuji, že zaplním tvé díry a ty mi slib, že zaplníš ty mé, je skutečnou dohodou ve většině vztahů, samozřejmě dohodou nevyřčenou.

Na počátku vztahu vidíme druhého skrz růžové brýle. Ve skutečnosti nevidíme skutečného člověka, ale obraz, který jsme si o něm vytvořili. .. Po nějakém čase realita náš obraz poruší, je nemožné udržet ho dlouhou dobu. Nyní tedy vidíme, že náš partner není dokonalý, občas cítíme zklamání, rozzlobí nás i maličkosti.

Co nám ve skutečnosti leze na nervy, není tohle nebo tamto chování. Rozčiluje nás, že partner neplní svou část dohody, nezaplňuje naše díry. Musíme svým dírám čelit. Copak jsme se s tím člověkem nedali dohromady, abychom je už nikdy nemuseli cítit?

Jak reagujete, když vám partner právě není k dispozici? Máte odvahu cítit smutek? Cítíte zranění ze svého dětství, která se hluboko ve vás probudila? Můžete s těmito pocity jen tak být, aniž byste hledali někoho, kdo by zaplnil vaše díry místo vašeho partnera? Kolikrát jste už v takové chvíli udělali závěr, že vztah končí a začali jste se poohlížet po někom jiném? Místo abychom se podívali na problém, na své díry, obvykle se pokoušíme vyměnit zrcadlo, vyměnit partnera. Opravdu smutné je, že tím, jak se snažíme vyhnout bolesti, vytváříme bolesti ještě mnohem víc a vzdalujeme se od Esence a od jejích aspektů. Místo prožívání lásky, splynutí, radosti, síly, vůle, klidu, soucitu, jasnosti, inteligence se chováme jako řidič na hrbolaté venkovské cestě. Soustředíme se jen na cestu a díry, kterým se snažíme zoufale vyhnout, a přesto do nich každou chvíli vjíždíme. Úplně zapomínáme, že bychom si mohli užít krásu polí, luk, stromů a potůčků kolem nás. A ještě k tomu všemu své konání považujeme za normální a přirozené. Ono ale není. Přirozené by bylo zpomalit, zastavit, vnímat krásu přírody, krásu Existence v tomto okamžiku. Jsme součástí vesmíru, jak bychom tedy vůbec mohli být odděleni? Naše Bytí není nikdy odděleno, oddělená je jen osobnost.

Takže příště, až partner bude odkrývat vaše díry, zkuste se místo toho, abyste podlehli zklamání a zlosti, na svou díru podívat a vnímat to jako podporu, jako fakt, že váš partner vám odhalil pravdu. Pokud partner nezaplnil vaši díru a choval se při tom soucitně a laskavě, podpořil tak váš růst a vy mu dlužíte dík. Máte-li odvahu využít takovou situaci k tomu, abyste si všimli svých strategií, pomocí kterých se vyhýbáte dírám a tomu, abyste je cítili, pravděpodobně uvidíte vzorce, které se neustále opakují.“

(Úryvek z knihy Esence napsané Bhagatem.)


Esence vztahu

Související: