< zpět

Sedím v úplně tichém domě. Ještě ráno tento dům byl plný lidí a teď jsem tu jen já sama. Ticho prostupuje vše, jen můj počítač a pračka tiše vrní. Připomíná mi to moře. Když lidé přijedou na skupinu, je to příliv. Zvuky vln a dynamika energií vše zakryje a zalije. Když skončí skupina je to jako odliv. Najednou je moře pryč a na ještě vlhkých oblázcích pláže člověk může najít co nám tentokrát moře přineslo. I já v sobě, vždy po skupině, nacházím v tom tichém prostoru náplavy, co ve mně skupina zanechala. A někdy to jsou opravdové poklady. Co je to tentokrát? To co je ve mně přítomno po pohybech duše je těžko uchopitelné do slov, neboť to na co jsme se celých pět dnů dívali přesahuje mou malou racionální mysl, mou osobnost i moji bytost. Snad se to dá přirovnat k vlně, která si najednou uvědomila, že je součástí oceánu, i když oceán je něco, co si vlna vlastně nedokáže ani představit a že pod pohybem vlastní vlny je hlubší pohyb, pohyb oceánu, který určuje vlastní směr a orientaci cesty vlny a propojuje tuto vlnu s hloubkou oceánu.

Když by se mě teď někdo zeptal: „O čem to vlastně píšeš? Co jsou ty pohyby duše?“ nebylo by pro mne lehké odpovědět. Racionálně popisně mohu napsat, že toto téma patří do práce s rodinnými konstelacemi a celá třetí část výcviku se tímto tématem zabývá. Pokud jste viděli více rodinných konstelací, tak jste patrně viděli také pohyby duše. Ale jak je rozlišit od ostatních pohybů v rámci konstelací?

„Klasické“ rodinné konstelace pracují na základě rodiny jako systému poháněny rodinným „svědomím.“ Zjednodušeně řečeno rodina je zde jako jednotka, kde každý člen nevědomě vnímá celek a to co je pojí je touha po harmonii, řádu, uznání všech částí systému tj. rodiny a pouto lásky mezi všemi členy rodiny. V konstelacích se tyto vlivy zviditelňují, nachází se přirozený řád, přivádí se chybějící členové do systému, uznávají se důležité osudy a události, a všem členům se přiděluje jejich správné místo, tak aby celý systém mohl být v harmonii.

Na proti tomu pohyby duše jsou nezávislé na tomto menším rodinném systému a naopak často nás zanesou za hranice naší rodiny, přesahují rodinné svědomí a rodinu jako celek. Je těžké tyto pohyby přesně definovat, protože nemají jasný začátek ani jasný konec. Neřeší žádný problém, ani neobjasňují žádné téma. Tento pohyb vyvěrá z hloubi a přesahuje chápání světa, které máme odkoukané z rodiny. Pohyb duše nabízí směr a orientaci v našem životě. Tento pohyb může být pro naši mysl ohrožující, protože ho nelze logicky analyzovat, vysvětlovat a jediné co nám zbývá je se mu odevzdat jako něčemu většímu než jsme mi sto logicky chápat. Je to jako když si vlna na oceánu uvědomí, že svůj pohyb vlastně nemá ve svých rukou, ale že je pod ní celý obrovský oceán, který ji nese směrem, který ona neovlivní. Když se člověk otevře tomuto vlivu a odevzdá se, může to být velmi osvobozující. Na jednu stranu je tu to neznámo, které straší naši mysl, protože je to nepředvídatelné a téměř vždy překvapující a na druhou stranu uvědomění si, že jsme součástí většího celku může otevřít nečekané možnosti a také radost z toho, že nemusíme vše vědět a znát, stačí důvěřovat a nechat se překvapit dobrodružstvím, které nám cesta do neznámá může přinést.

Co to prakticky znamená v konstelacích? Pohyby duše se z pravidla neobjeví dokud není „uspokojené“ rodinné svědomí. To znamená, dokud není nalezen řád, a nejsou uznány všechny části systému, které je potřeba uznat jak v rodině původu, tak v současném rodinném systému. Díky uspořádání těchto základních vrstev se otvírá nová hlubší vrstva. Prostor, kde jemnější a hlubší témata přesahující téma rodiny se mohou rozvíjet. Proto konstelace obsahující jen pohyby duše jsou možné prakticky jen mezi lidmi, kteří jsou již zkušení v rámci konstelací či terapií obecně. Díky pochopení vztahů a vlivů v rodině, vlastních emocí a pocitů, se lze otevřít hlubším vlivům v našich životech. V těchto konstelacích se téměř nemluví. Vlastní mluvení totiž probíhá na jiné úrovni vnímání a příliš mluvení může odvést pozornost a zaplnit prostor, kde jinak by k pohybům duše mohlo dojít. Také postavy v rámci konstelací jsou často poněkud atypické např. duše, život, tělo, smrt, strach, tajemství, samota, sebe-hodnota, potřeby atd. Tyto postavy samozřejmě nezaručují, že pohyb duše nastane, ty jen vytvářejí kontext v rámci kterého se pravděpodobněji vytvoří vhodný prostor. Ale čisté pohyby duše také mohou nastat v konstelaci, kde stojí například jen klient a jeho matka. Celé to může proběhnout úplně beze slov, kdy během celé konstelace klient (zástupce klienta) se propracuje skrze mnoho vrstev pocitů až dokončí pohyb ke své matce. Může dlouho stát a dívat se na ní a pak najednou odněkud přirozeně příjde pohyb, pohyb duše, který je plynulý, estetický, který není vytvářen žádným děláním nebo úsilím od klienta, ale který se sám rozvine a dojde až k matce do objetí.

V rámci těchto konstelací jsme konfrontování s vlastní maličkou velikostí vlny a s neuchopitelnou velikostí oceánu. To může přinést strach, rezistenci, ale také pokoru, vděčnost, úctu, radost a lehkost. Najednou můžeme pochopit, že pod hněvem na matku, tchyni, sousedku, leží vlastně hluboká touha po jejím objetí a napojení na ni. Touha po jednotě s větším celkem.

I tentokrát těchto pět dní v rámci výcviku přineslo opravdu mnoho. Od těžkého prvního dne, kdy málem usnula celá skupina, se energie ve skupině postupně zvedala a prohlubovala až doplula v osvěžující klidné i radostné plynutí posledního dne. Zajímavé bylo, že první den jsme se hodně zabývali přijetím těla, svých potřeb a poslední den pak přijetím života a smrti. Všechny konstelace byly jedinečné a často velmi překvapivé.

Pro mně osobně je na těchto konstelacích nejkrásnější, že když najdu odvahu, nedefinovat věci „známé“ stereotypními přívlastky, tak najednou se člověku ukáží v neočekávaných kvalitách. Například konstelace, která ze začátku vypadala, že bude těžká, neboť v ní figurovala jen zástupkyně za já a za samotu, celá proběhla naprosto beze slov, kdy během celé konstelace já navazovalo kontakt se samotou. Jen na konci se Bhagat zeptal, jak se já cítí a ona řekla, že báječně, že je ta samota moc krásná. A samota promluvila: „Můžeš se u mě uklidnit. Můžeš si odpočinout, aniž bys musel cokoli dělat.“ Teď když sedím sama v prázdném domě v tichu, které mne obklopuje, jako bych slyšela samotu ke mně promlouvat. Mluví jemným, klidným hlasem, objímá mě teplým tichem a houpe mě v rytmu míru a zklidnění.

Související: