29. 06. 2014

Příběh o Mojudovi

Úryvek z knihy Esence (Bhagat, Maitrea 2008)

Byl jednou jeden muž jménem Mojud. Žil ve městě, kde obdržel pozici nízkého úředníka a zdálo se, že své dny dožije jako dozorce váhy a rozměrů. Jednoho dne při procházce v zahradách starobylé budovy nedaleko svého domova, se mu zjevil Khidr, záhadný vůdce súfijců, oděn ve třpytivě zeleném rouše. Khidr řekl: “Muži s velkými výhledy! Opusť svou práci a za tři dny přijď za mnou k řece.“ Poté zmizel.

Mojud šel v rozechvění za svým nadřízeným a oznámil, že musí odejít. Brzy o tom uslyšelo celé město a lidé si říkali: “Chudák Mojud! Zbláznil se.“ O jeho místo však mělo zájem spousta kandidátů, a tak na něj brzy zapomněli.
V určený den se Mojud setkal s Khidrem, který mu řekl: “Strhni ze sebe šaty a vrhni se do proudu. Možná tě někdo zachrání.“
Mojud tak učinil, přestože v duchu přemítal, jestli se opravdu zbláznil.
Uměl plavat a tak se neutopil. Nechal se dlouho nést proudem, než ho do své loďky vytáhl rybář se slovy: “Ty blázne! Proud je silný. O co se tu pokoušíš?“ Mojud odpověděl, že vlastně neví.

„Jsi šílený“, řekl rybář, „přesto tě vezmu do své rákosové boudy támhle opodál a uvidíme, co se dá pro tebe udělat.“

Když zjistil, že Mojud je vzdělaný, naučil se od něj číst a psát. Na oplátku dostal Mojud od rybáře najíst a pomáhal mu s prací. Za několik měsíců se objevil Khidr, tentokrát u Mojudovy postele, se slovy: „Vstaň a odejdi od rybáře. Bude o tebe postaráno.“

Mojud, oblečen v rybářském obleku, okamžitě vstal, opustil boudu a vydal se neznámo kam, až došel k silnici.

Právě svítalo, když zahlédl farmáře na oslu, jak jede na trh. „Hledáš práci?“, zeptal se farmář. „Potřebuji někoho, kdo by mi pomohl se zbožím.“

Mojud ho následoval. Pracoval pro farmáře téměř dva roky a během té doby se naučil mnoho o zemědělství, ale jen málo jiných věcí.

Jednoho odpoledne, když balil vlnu do žoků, se mu zjevil Khidr se slovy: “Nech tu práci, jdi do města Mosul a své úspory dej do obchodu s kůží.“
Mojud poslechl.

V Mosulu se stal známým obchodníkem s kůží a po dobu tří let, kdy jeho obchod vzkvétal, Khidra neviděl. Našetřil dost peněz a zamýšlel koupit dům, když se objevil Khidr a pravil: “Dej mi své peníze a odejdi z tohoto města až do dalekého Samarkandu, kde budeš pracovat v obchodě s potravinami.“
Mojud poslechl.

Současně s prací v obchodě se objevily nepochybné známky osvícení. Léčil nemocné, ve volném čase posloužil blízkému kolegovi v obchodě a jeho znalost záhad se prohlubovala. Přicházeli k němu duchovní, filozofové i jiní hledající a vyptávali se: „U koho jsi studoval?“

„Těžko říct,“ odvětil Mojud.
Jeho žáci se ptali: “Jak jsi začal své poslání?“
„Začal jsem jako malý úředník.“ „A vzdal jsi se té práce, aby ses oddal askezi?“

„Ne, jen jsem toho prostě nechal.“ Nerozuměli tomu.
„Čím jsi během svého života byl?“

„Skočil jsem do řeky, stal se rybářem, pak jsem z rybářovy chatrče odešel uprostřed noci. Pak jsem byl pomocníkem na farmě. Při žokování vlny přišla změna a já odešel do Mosulu, abych se stal obchodníkem s kůží. Ušetřil jsem nějaké peníze, ale pak jsem se jich vzdal. Má cesta vedla dále do Samarkandu, kde jsem pracoval v obchodě s potravinami. A tam zůstávám doposud.“

„Toto nevysvětlitelné chování ovšem neosvětluje tvé zvláštní dary a úžasné příklady,“ namítli životopisci.

„Tak to je,“ pronesl Mojud.

Životopisci tedy pro Mojuda vymysleli báječný a vzrušující příběh. Všichni svatí přeci musí mít svůj příběh. A ten příběh má být po chuti posluchačům, nezávisle na skutečných událostech.

Nikomu není dovoleno mluvit o Khidrovi přímo. To je důvod, proč tento příběh není pravdivý. Je to představitel života. Takový byl skutečný život jednoho z největších Súfi Mistrů.