< zpět

přihláška (22.-26.9.)

Lektor: Bhagat

Narcismus je výsledkem nedostatku naladěni se na dítě a respektu k dítěti ze strany rodičů. Člověk kompenzuje tento nedostatek pomocí toho, že se vyvyšuje nad druhé a má velkou potřebu být v centru pozornosti.

V tomto kurzu probíhá léčení tohoto zranění a uvolnění napětí vycházejícího z narcismu. Dále se také bude učit, jak pracovat s tímto tématem i u ostatních.

Narcismus je termín vycházející z řecké mytologie, kde se Narcis zamiloval sám do svého obrazu, který uviděl na hladině vody. Možná znáte tento výraz z dnešní doby popisující člověka egoistického, pyšného, sobeckého, zaměřeného na sebe a nevnímajícího ostatní. Tedy člověka, který je v psychologii charakterizován narcistickou poruchou osobnosti. Avšak tyto případy jsou celkem vzácné a narcistické charakteristiky jsou u nich plně vyvinuty do patologického stavu. Určité narcistické charakteristiky má v sobě každý z nás: určitá míra sobeckosti, sebestřednosti, potřeba být viděn a oceňován, hluboká touha po úctě a obdivu od ostatních a určité nepřesné vnímání sebe sama.

Tyto narcistické charakteristiky vznikají z toho, že nejsme zakotvení v našem čistém bytí– v přítomnosti, v Esenci. Kdykoli se identifikujeme s tělem, pocity, emocemi či mentálními strukturami, prožíváme určité narcistické kvality. Tento „každodenní“ narcismus tedy vychází z nepoznání sebe sama na hlubší úrovni.

Dítě narozené na tento svět je plně v kontaktu se svým pravým bytím (esencí), avšak ono si to neuvědomuje, protože nemá ještě žádné já. Toto já se postupně vytváří v miliónech interakcí s rodiči během prvních několika let života. To co rodiče jsou schopni dítěti zazrcadlit, to se stává vědomou součástí já dítěte. Protože bohužel většina rodičů není schopna poskytnou dítěti pozitivní zrcadlení jeho pravého bytí (esence), dítě ztrácí s touto pravou podstatou kontakt. Toto lze nazvat zraněním, protože dítě je tím frustrováno, zklamáno a bolí ho to. Mohou s tím být spojeny pocity, že není vítáno, že je s ním něco v nepořádku, že nemá právo na svou existenci atd. Tyto bolestivé pocity jsou později kompenzovány pomocí vyvyšování se nad druhé. Vzniká zvýšená potřeby zrcadlení zvenčí – potvrzování vlastní důležitosti, ceny atd. a velká potřeba pozornosti od ostatních.

Pokud člověk začne pracovat na duchovní rozvoji, pracovat s esencí, pak dříve nebo později je s tímto „každodenním“ narcismem v sobě konfrontován. Velká část práce s esencí tedy závisí na rozpoznání a setkání se s těmito narcistickými s v strukturami sobě. Cesta k vyléčení tohoto zranění je naučit se, jak vyživovat svou pravou podstatu a esenciální kvality v sobě. Tedy zrcadlit sám sobě to, co nám nebylo zazrcadleno a vyživeno v dětství.

Meditace je takovou cestou k vyživení svého pravého bytí a získání pocitu, že je v pořádku, že tu jsem, že jsem v pořádku. Jsme jako vlna na oceánu. Je jednoduché identifikovat se s vlnou, má svůj tvar, barvu, pohyb. Stejně jako my máme své myšlenky, emoce, pocity, tělo. Je to i v pořádku, protože tuto individualitu opravdu máme. Avšak problémy nastávají pokud vlna zapomene, že je i součástí oceánu. Tak jako my zapomínáme na své pravé bytí. Díky meditaci se opět můžeme otevřít a uvědomit si oceán, kterého jsme neustále součástí. Uvědomit si svůj bod existence uprostřed a jako součást oceánu existence.


Článek o příznacích narcismu podle A.H.Almaase.

Článek o narcistické zranitelnosti.

Související: