< zpět

Otázka na Osha:

Cítím, že jsem velmi sebe kritický. Po jakémkoli společenském kontaktu vždy přemýšlím o tom, co jsem řekl a co jsem mohl říct.

Osho:
To je zlozvyk. Uvědomění sebe sama je dobré, ale sebekritika není dobrá, protože nikdy nemluví k věci. Po té, co daná chvíle skončí, pak se kritizuješ. Vědomí je v přítomnosti a kritika je o minulosti. Nemůžeš to zvrátit, nemůžeš to udělat znovu. Už je to pryč a to navždy pryč – nic se s tím nedá dělat. Je to prostě bláznivé ztrácet i jedinou chvíli přemýšlením o tom, protože když opět o tom přemýšlíš, tak plýtváš přítomností, opět děláš to samé. Buď vědomý ve všem: ve vztahu, v práci, v meditaci… ať je to cokoli.

Když tam něco je, když se něco děje, buď vědomý – nikdy nebuď kritický. Díky vědomé chvíli může být něco transformováno. Pokud jsi pozorný, možná nebudeš dělat mnoho; budeš dělat jiné věci. Pokud jsi vědomý, nebudeš moci dělat chyby, které pořád kritizuješ. Vědomí nikdy nenabízí možnosti toho, že by člověk litoval. Člověk, který je vědomý, nikdy nelituje. Cokoli, co nemohl udělat, tak to neudělal. Nemá smysl litovat se, kritizovat se – to vše je nemocné. Tak toho nechte.

Je to úlet ega. Něco uděláš a pak to začneš vylepšovat ve své mysli. To prostě znamená, že jsi udělal něco, co spadá pod úroveň image tvého ega. Byl jsi hodně naštvaný a ty si myslíš, že jsi velmi, velmi dobrý člověk a že se nikdy nevztekáš – a teď ses naštval. Později vidíš, že se ti zhroutil tvůj obraz sebe sama. Co dělat? Teď sám sebe zatracuješ.

Jak jen budeš moci se ukázat ostatním lidem? A ty jsi tolik tvrdil, že jsi dobrý člověk a že se nikdy nenaštveš a to a ono. A teď co s tou reklamou, kterou jsi vytvářel? Nemůžeš říct, že jsi byl naštvaný, chamtivý nebo jakýkoli jiný. Existuje jen jediný způsob: vytáhnout sám sebe za své tkaničky – narovnáš se a budeš si sypat popel na hlavu. Řekneš: „To bylo špatné. Neměl jsem to dělat. Měl jsem udělat něco jiného.“ Teď maluješ svůj obraz. Říkáš: „Možná jsem se naštval, ale to byl chvilkový omyl a teď toho lituji. Podívej: mám slzy v očích. Vůbec nejsem špatný člověk.“ Možná dokonce zajdeš za tím člověkem, na kterého ses naštval a požádáš jej o odpuštění – ale to je také úlet ega. Pak se opět budeš cítit dobře – jsem velmi dobrý člověk. Opět jsi nabyl svou úctyhodnost. Tvůj obraz sebe sama je opět nastolen.

Pokud skutečně cítíš, že ten hněv byl špatně, pak zapomeň na minulost. Nyní, kdykoliv přijde hněv, zůstávej pozorný. To je skutečné pokání. Zůstávej bdělý. Neříkám, abyste nežádali o odpuštění. Žádej – ale bez pokání. Ne za hněv, ale za to, že jsi byl nevědomý. Vidíš ten rozdíl?

Pokud ses naštval, zajdi za tím člověkem a řekni: „Byl jsem nevědomý, choval jsem se jako blázen, jako opilec. Byl jsem nevědomý, omámený. Něco jsem udělal, ale nebyl jsem při tom.“ Požádej o odpuštění za svou nevědomost, ne za svůj hněv. A pamatuj, že skutečným problémem není hněv. Skutečným problémem je nevědomost.

A příště buď více vědomý. Ať už je to hněv, nenávist, závist, majetnickost a dalších tisíc a jedna věc.. to skutečné onemocnění je jedno: nevědomost. Toto jsou všechny různé podoby toho samého. Takže pokud se pokusíš to změnit – tyto problémy – nikdy to nezvládneš, protože je jich milión.
.
Osho: Buď realistický: plán pro zázrak
(Tato kniha již není dostupná na žádost Osha)

S tématem vnitřních kritických hlasů - vnitřního kritika se můžete do hloubky seznámit na našem semináři vedeném Bhagatem:

Esence svobody

Související: