< zpět

Sananda

Dospělému člověku je jasné, že má svůj vlastní život, ale ne pro všechny je jednoduché vymotat se z rodinných vlivů a převzít odpovědnost za sebe, za svůj vlastní život. V ideálním případě představuje náš rodinný systém naše kořeny, které nám přirozeně dodávají sílu a vědomí našeho místa. Toto je můj otec, toto je má matka a toto je můj život. Avšak v rodinném systému může být také mnohé, co nás nepřirozeně poutá k našim předkům, našim rodičům, svazuje nás to a my pak nemáme prostor pro svůj vlastní život, pro svou tvořivost, práci, pro svého partnera, pro svou vlastní rodinu.

Každý lidský příběh je jedinečný, avšak velmi častým schématem, který je vidět na rodinných konstelacích, je zaujmutí role malého manžela či malé manželky svého rodiče. Pokud rodiči chybí láskyplný partnerský vztah, ať už z důvodu rozvodu, ochladnutí vztahu či ztráty partnera, pak je lákavé si nahradit svého partnera svým dítětem.

Matky a synové

Obzvláště časté jsou příběhy matek, které si z nějakého důvodu neumí poradit se svou samotou anebo si neumí najít partnerství s rovnocenným mužem a nahrazují si pak partnerství v rámci vztahu se svým synem. Syn tak získá velikou důležitost, předčasně a nepřirozeně se zvětší, stane se zdrojem štěstí pro svou matku. Takto avšak syn přichází o své místo dítěte své matky a o možnost žít plnohodnotné a uspokojivé partnerství s jinou ženou. V nejsilnějších případech pak syn žije celý život s matkou. V jiných případech může syn žít s jinými ženami, mít i trvalé partnerství, mít více či mnoho žen, ale vlastně není nikdy naplno přítomen, ani naplno spokojen s těmito ženami a neustále má tendenci se vracet k matce anebo být úplně sám.

Matka pokud nechce anebo nedokáže převzít odpovědnost za svůj život, pak může vyvíjet větší či menší emocionální nátlak na svého syna. Ukazovat jak moc ho potřebuje, že ji přece nemůže takhle opustit, vždyť ona mu tolik věnovala a tak by se teď on měl starat o ni, že ona určitě umře pokud se odstěhuje atd. Vyvolávání pocitů viny a studu je typickým příznakem manipulace.

Pro syna může být opravdovou výzvou vrátit odpovědnost matce, za její život do jejích rukou. Může to vyvolat až pocit zrady. Při tom, když syn vystoupí z role zachránce své matky, pak ji dá možnost postarat se o své věci a tak opět nabýt důstojnost a šanci vystoupit z role oběti a převzít odpovědnost za své štěstí.

Pro syna je tu hned několik úrovní, proč toto nemusí být jednoduché. První jsou již zmíněné pocity viny až zrady. Druhá je pocit vlastní důležitosti. Jsem tak důležitý, že jsem jediným zdrojem štěstí pro moji matku a dělám ji partnera. Vystoupení z tohoto znamená zmenšit se na svou přirozenou velikost – do dítěte své matky a ne jejího partnera. Další možností je, že syn stále čeká, že od matky dostane, to co nedostal a po čem celý život prahne: lásku, přijetí, podporu apod. Zde může synovi pomoci říci matce: „Děkuji Ti za to, co jsi mi dala a o to, co jsi mi nemohla dát, o to se postarám sám.“ Převzetí odpovědnosti dodá člověku důstojnost, klid a sílu.

Rodinné konstelace a pohyby duše

Související: