Esence vztahu
Lektor: Bhagat
Esence vztahu.
přinést pochopení do chaosu
Když se narodíme, jsme čistou Esencí, čistým ztělesněním Absolutna, Jednoty. Novorozeně je v jednotě se životem, v kontaktu s Esencí, ale potřebuje, aby jeho rodiče mu tuto Esenci zrcadlili. Jedině pak se totiž Esence stává vědomou součástí struktury a identity dítěte. Protože většina rodičů toto zrcadlení neposkytuje dostatečně, dítě postupně ztrácí kontakt s Esencí, zapomíná na ni. Něco, co tam mělo být, nyní chybí a co pak v dítěti zbývá jsou doslova díry v jeho bytosti. To je velmi nepříjemné a bolestivé a tak se snažíme tyto díry zaplňovat, jak nejlépe dovedeme. Nacházíme si náhražky, abychom se uklidnili anebo abychom donutili ostatní, aby nám dávali lásku, podporu a směrování, které nám samotných chybí v nitru. Mnoho z toho, co děláme v našem dospělém životě vychází z naší nevědomé touhy zaplňovat anebo zapomenout na tyto díry. Z toho také vznikají vztahové vzorce - závislosti a antizávislosti.*
Přirozeně se snažíme zaplňovat naše díry v rámci našich vztahů, obzvláště vztahů milostných. Očekáváme, že nám partner/ka poskytne lásku, splynutí, sílu, radost, klid a směrování, které nám v životě chybí. Pod těmito očekáváními jsou skryté naše díry - díra, která vznikla z nedostatku lásky v podobě splynutí (během první rok našeho života) a díry vzniklé ze ztráty kontaktu se silou (kolem jednoho roku věku). Splynutí a síla jsou aspekty Esence, které hodně rozhodují o naší schopnosti žít lásku, intimitu, vášeň a svobodu. Naše snahy zaplňovat si své díry ohledně splynutí a síly neodvratitelně vytvářejí konflikty a problémy v našich vztazích. A tato témata nelze vyřešit v rámci vztahu. Jediný způsob, jak vyřešit tato témata je vyživovat náš kontakt s Esencí, aby pak mechanismus zaplňování děr neotrávil naše vztahy.
A ještě v sobě máme základní pudy pro přežití a společenská pravidla pro přežití, ze kterých je složeno naše superego. Superego anebo vnitřní kritik, jak mu také říkáme, nás neustále řídí nástroji jako jsou hodnocení, srovnávání a posuzování. Přežití jedince, což znamená mít jídlo, přístřešek, bezpečí a společnost a přežití druhu, což znamená rozmnožování a sexualita. Náš vnitřní kritik zaútočí na nás anebo na našeho partnera v okamžiku, kdy půjdeme proti čemukoli, co vnitřní kritik vnímá jako nevhodné anebo nezbytné pro přežití. Ale dokud budou našemu životu a našim vztahům dominovat struktury pro přežití, tak určitě nebude žádný prostor pro Esenci a vnitřní vedení z našeho srdce.
Esence vztahu vám objasní, kde se zaháčkováváte, kde se vzdáváte své důstojnosti, své síly a objasní důvody tohoto ve vašem životě.
A dodá vám klíče, které vám ukáží, jak přistupovat k těmto situacím a tématům způsobem, kde si uchováte důstojnost a sílu.
Bez opětovného spojení se s Esencí nelze naplno vyřešit problémy ve vztazích. Můžeme se potkávat jako císaři anebo jako žebráci. Můžeme se cítit naplnění, bohatí a sdílet anebo se cítit prázdní a dožadovat se. Je to naše volba.
*antidepandant - není to samé jako nezávislý (independant) pozn. překladatele.
Tato skupina vám poskytne klíče, podle kterých pochopíte, jak lze mít vztahy, které budou vycházet z vašeho bytí. Zároveň se naučíte poznávat, kdy po partnerovi chcete, aby vám dal něco, co sami nemáte, a tak zaplnil vaše díry. Pravé partnerství vám napomáhá v růstu, neposkytuje vám útěchu ani uklidnění. Skutečné setkání je možné, jen když vychází z naší Esence. Posunete se od dělání k bytí, od chtění ke sdílení, od snění k realitě. Spojení pocházející z Esence je možné, jen dokážete-li být sami a setkat se svými pocity. Vztah nás potom vede k naší pravé božské podstatě.
Spoluzávislost ve vztazích
Vzhledem k tomu, že téměř všichni jsme ztratili kontakt s Esencí – s tím, co je v nás skutečné a co nás objímá a přesahuje a z čeho jsme stvořeni – ztratili jsme základní důvěru v sebe sama a v okolí. Ve vztazích se tato „díra“ v nás projevuje typicky dvěma strategiemi. První přístup ke vztahu se někdy nazývá role „závislého.“ Jsme to my, co si dobře uvědomujeme, že druhého potřebujeme a děláme pro vztah vše – až na úkor nás samotných. Máme pocit, že bez toho druhého nepřežijeme a chceme po něm, aby nás teď učinil štastnou/šťastným anebo máme pocit, že my jsme zdrojem štěstí našeho partnera. Oba tyto postoje velmi ubírají prostor našemu partnerovi. A jak to bývá, pak partner je obvykle v opačném vzorci – vzorci „antizávislého“ partnera. Člověk v antizávislém vzorci má pocit, že nic a nikoho nepotřebuje a hlavně, aby ho ten druhý moc neomezoval. (Obvykle tu bývá historie zahlcující matky.) Jenže „antizávislý“ si přitáhne „závislého“ partnera a pak má pocit, že ho jeho partner omezuje a dusí. Takže ve vztahu závislý dává a dává, až už nemůže a chce odejít – v té chvíli se antizávislý probere, a začne se věnovat svému závislému partnerovi. Závislý partner se chytne na těch pár drobečků pozornosti a zase to nějakou dobu vydrží. Avšak pokud to závislý nakonec vzdá a odejde – čeká „antizávislého“ pád do jeho opuštění – které celou dobu necítil. Cesta z těchto nekonečných propletení je opětovné spojení s Esencí. Když je člověk v kontaktu s Esencí nevisí na svém partnerovi a zároveň se ani nepřetvařuje, že jej nepotřebuje. Je v kontaktu se sovu zranitelností a odvahou svého srdce a sdílí s radostí ze svého nadbytku.
Další články:
Esence ve vztazích
Esence lásky a vztahy - skutečné či mentální?
Esence a vztahy