< zpět

Úžasný přímý prožitek přítomnosti, když mysl nestojí mezi Tebou a realitou.


Hledání „Kdo jsem já?“ a „Kdo je uvnitř?“ je staré jako lidstvo samo. Tyto otázky jsou základními otázkami každé lidské bytosti – ať už je to žena nebo muž, ať je mladý či stár, hloupý či chytrý, hledající nebo businessman. Na této skupině zažijete intenzivní proces, který využívá právě tyto dvě mistrovské otázky a další otázky odvozené od těchto jako jsou např. „Co je život, láska, svoboda, vědomí, sexualita, pravda, uvolnění?“

Intelektuální odpověď nemůže pomoci. Musíš jít přímo do těchto otázek a prožít je přímo. Uvolnění, důvěra, láska, otevřenost k sobě i k ostatním přijdou pak společně s pochopením.

Na této skupině je využívaná starodávná zenová technika dívání se na stěnu v tichu v kombinaci s moderní technikou strukturované komunikace s partnerem tzv. dotazování. Otevírání se v přítomnosti dalšího člověka, ti pomůže a podpoří tě v hledání toho, kým opravdu jsi.

Co z toho budu mít?

Tak jak jdeš hlouběji dovnitř, posiluje se tvůj kontakt se tvými zdroji. Prožiješ nekonečné moře tvořivosti a bytí. Získáš odvahu žít svůj život a více naplňovat svůj potenciál.

Kromě jasného zisku bytí v okamžiku nyní, je v procese skryto ještě mnoho dalších darů např.

Skupina má velmi přísnou strukturu a proces může být hodně náročný. Během tohoto procesu lze zažít satori.

Tuto skupinu vede velmi zkušená lektorka Ganga.


Ptal jsem se sám sebe: „Kdo jsem?“ Je nemožné spočítat kolik dní a nocí jsem strávil tímto dotazováním. Intelekt mi dával odpovědi, které jsem slyšel od jiných lidí anebo které vycházely z podmínění. Všechny byly zapůjčené, bez života. Nepřinášely žádné uspokojení. Lehce na povrchu zarezonovaly a pak zmizely. Nedostaly se k vnitřnímu bytí. Z hloubi se neozvala žádná ozvěna. Přišlo mnoho odpovědí na tuto otázku, ale žádná nebyla ta správná. Tyto otázky mne nezasáhly. Nemohly dosáhnout úrovně otázky. Pak jsem uviděl, že otázka vycházela ze středu, ale odpovědi se dotýkaly jen periferie. Otázka byla má, ale odpovědi přicházely z vnějšku – otázka přicházela z nejvnitřnějšího bytí, odpovědi byly vnuceny z venku. Tento vhled se stal revolucí. Objevila se nová dimenze. Odpovědi intelektu byly bezvýznamné. Vůbec nebyly důležité. Iluze byla rozbita. A jaká to bylo úleva! Bylo to, jako by zavřené dveře byly náhle rozraženy – tma se naplňovala světlem. Intelekt poskytoval odpovědi – a to byla chyba. Kvůli těmto falešným odpovědím, nemohla vzniknout odpověď skutečná. Pravda se drala na povrch. V hloubi vědomí hledalo semínko cestu  na povrch, aby se dostalo ke světlu.  Intelekt byl překážkou. Když se toto vyjasnilo, odpovědi začaly mizet. Znalost získaná zvenčí se začala vypařovat. Otázka se dostávala ještě hlouběji. Já jsem nic nedělal, jen jsem dál pozoroval. Dělo se něco nového. Byl jsem neschopen slova. Co zbývalo dělat? Já jsem byl, nanejvýš, prostě pozorovatelem. Reakce periferie mizely, vytrácely se, přestávaly existovat. Střed teď začal více naplno rezonovat.

„Kdo jsem?“ Mé celé bytí pulzovalo touto žízní.

A jaká divoká bouře to byla! Každý dech se v tom chvěl a otřásal.

„Kdo jsem?“  - jako šíp, tato otázka proklála vše a dostala se dovnitř.

Pamatuji si – jak palčivá žízeň to byla! Můj život se proměnil v žízeň. Vše hořelo. A jako plamen – otázka plála v popředí: „Kdo jsem?“

Překvapivé bylo, že intelekt byl úplně tichý. Nekonečný proud myšlenek byl zastaven. Co se stalo? Periferie byla úplně klidná. Žádné myšlenky, žádné podmínění z minulosti. Zbývalo jen já – a to bylo také otázkou. Ne, ne – já sám jsem byl otázkou.

A pak výbuch. V jedné chvíli vše bylo transformováno. Otázka odešla. Odpověď přišla z neznámé dimenze. Pravda přijde skrze náhlý výbuch – ne postupně. Nemůže být donucena k tomu, aby se ukázala. Přijde. Prázdnota je řešením – ne slova. Být bez odpovědí – je odpovědí. Někdo se včera zeptal – a někdo se ptá každý den - „Co je odpovědí?“

Já říkám: „Pokud to zmíním, nebude to mít žádný smysl. Význam a smysl spočívá v tom, že si to člověk uvědomí sám.“

Osho: Semínka moudrosti.


„Kdo se dívá skrze moje oči? Kde je má duše? Nemohu přestat se ptát. Pokud bych měl alespoň jeden doušek odpovědi, mohl bych utéci z tohoto vězení pro opilé.“

Džalarudin Rumi


„Satori je zábleskem, který lze zažít mnoha způsoby. Estetický prožitek může být zdrojem satori; hudba může být zdrojem satori; láska  může být zdrojem satori. Jakýkoli okamžik, kdy minulost ztrácí svůj význam; jakákoli intenzivní chvíle, ve které existuješ v přítomnosti – chvíle buď lásky nebo hudby nebo poetického prožitku nebo prožitku jakéhokoli estetického fenoménu, do kterého minulost nezasahuje, kde není žádná touho po budoucnosti – umožňuje satori. Ale to je jen záblesk. Tento záblesk je významný, protože skrze satori poprvé můžeš pocítit, co může znamenat samadhi. První prožitek chutě nebo vůně samadhi přichází skrze satori.“

OSHO: Meditace: umění extáze


Satori je radikální dotazování. Je to cesta pod kůži, do svého srdce, do svého břicha. Uvidět a ucítit, co mi stojí v cestě v tom být sám sebou.

Co je mou skutečnou přirozeností? Jak ztrácím sám sebe, nebo cítím, že tu teď nejsem naplno? Co je ta prázdnota, která mě děsí? Co je ten neklid, který mě nutí dělat a dělat a dělat? Co je ta touha po tom být více pravdivým, skutečným, celistvým? Co tu dělám?

Sebedotazování znamená otevřít a rozrušit mechanismus, který ničí přítomnost tím, že opakuje minulost.

Sebedotazování znamená být přítomen tady a teď tak, že člověk může PŘÍMO PROŽÍT SEBE SAMA A SKUTEČNOST, nově a živě, bez jakýchkoli filtrů podmínění.

Cílem této skupiny je zažít tento PŘÍMÝ PROŽITEK BYTÍ, prožitek PROBUZENÍ, prožitek bez mysli (NO-MIND).

Satori není terapie, ale je velmi terapeutická. Nemá za cíl nacházet přechodná řešení každodenních problémů, ale nachází je.

Cílem satori je rozpustit identifikaci s egem, což je jediným zdrojem problémů. Identifikace je JEDINÝM problémem.

Satori je intenzivní, upřímné dotazování se soucitem za použití otázek: „Kdo jsem já? Kdo je uvnitř? Co je život? Co je láska?” Atd. Každá z těchto otázek je cestou, která může člověka zavést od zmatení osobnosti až do vrcholu jasnosti. Ve světle problémy mizí. Iluze existence odděleného já se hroutí a Bytí, Bůh, Absolutno, Primární energie se objeví.

Ty víš PŘÍMO  a objeví se tvá PŮVODNÍ TVÁŘ.

„Satori je jako blesk – spatříš záblesk všeho, všeho, co tam je a pak to zmizí. Ale ty už nebudeš nikdy stejný. Není to konečné osvícení, ale velký krok směrem k němu. Teď už víš. Uviděl jsi a tak můžeš hledat dál. Ochutnal jsi a teď už ti budhové budou dávat smysl.“

Osho: And the Flowers Showered


Zde najdete článek, kde Bhagat popisuje svoji zkušenost se skupinou Satori.
Bhagat o Satori


Je to jako oblaka – oblaka se pohybují. Může jich být tolik, že nevidíš nebe, které je skryté za nimi. Obrovské modré nebe je ztraceno – jsi zakryt mraky. Když dál pokračuješ v pozorování: jeden oblak se pohybuje a odejde a další mrak se ještě neobjevil v tvém zraku – a najednou vhled do modré velikosti nebe. To samé se děje uvnitř: ty jsi tou modrou bezrozměrností a myšlenky jsou jen jako oblaka plující kolem tebe, naplňujícími tě. Ale ty mezery existují – nebe existuje. Zahlédnout nebe – to je Satori a stát se tím nebem – to je Samadhi. Od Satori k Samadhi – celý proces je hlubokým vhledem do mysli – nic jiného to není.

Osho

Související: