< zpět

(Bhagat)

Někdy se v životě potkáváme s momenty, kdy se sami sebe ptáme: „Co dělat dál? Kam jít dál? Jakou práci dělat? Jaká kariéra je pro mě vhodná?“ velmi často se pak stává, že tyto okamžiky rozhodování nás vedou do vnitřního dohadování se, argumentace, hodnocení a vnitřního napětí. „Co když udělám špatné rozhodnutí? Může to navždy ovlivnit můj život. Zvládnu výzvy, které mě čekají? Budu úspěšný? Budu šťastný? Koho poprosit o radu či o pomoc?“

V práci s Esencí se zabýváme něčím, co nazýváme vedení. Ty chvíle, když „něco“ k nám promlouvá, ukazuje nám směr, dodává nám pocit toho, co je pro nás správné. V práci s Esencí se k tomu přistupuje tak, že vedení přichází skrze naše srdce, přichází skrze prostor v našem srdci a kolem něj. Není to pocit, není to emoce. Přijde pokud se dokážeme otevřít prostoru v našem srdci - prázdnému prostoru, kde se něco může manifestovat uvnitř nás – něco, co přichází z vnějšku. Tento prostor může být přítomen jedině v případě, že nejsme plni myšlenek, plánů, představ či emocí. Může být přítomen, pokud nejsme plni své osobnosti a obzvláště pak její kontrolní jednotky – superega – která má přesné představy a pravidla toho, co musíme dělat a co dělat nesmíme.

Když se začneme zabývat vedením, potkáme se s mnoha otázkami a není jednoduché na ně odpovědět způsobem, který by náš rozum dokázal pochopit. To je způsobeno tím, že často směr našeho vedení neodpovídá strategiím superega pro přežití, úspěch či bezpečí.

Existuje vedení? A co když ne? A pokud ano, odkud přichází? Z vnějšku? Zevnitř? Co mohu dělat pro to, abych rozpoznal a pochopil toto vedení? Vedení také těsně souvisí s tématem důvěry. Bez důvěry to člověku připadá šílené - následovat vedení. Celý svět poslouchá pravidla pro přežití a udělat krok někam jinam anebo dokonce opačným směrem, vypadá šíleně anebo nebezpečně.

Když se ohlédnu zpět svým životem, jsem v úžasu, kolik vedení se mi dostalo. A často jsem ani nerozpoznal podstatu toho, co se dělo. Doslova vše, co se stalo důležité v mém životě, co se stalo velkou součástí mého života, se mi stalo, aniž bych to já plánoval. Dokonce by mě ani nenapadlo vydat se právě tímto směrem.

Tak se to přesně odehrálo, když jsem potkal Osha a objevil Meditaci. Nebyl to můj plán. Byl to blesk, který do mě uhodil – a tak nenechal žádný prostor pro jakékoli váhání. Osho k tomuto řekl: “Žák si nevybírá mistra. To mistr volá žáka k sobě.”

Tak se také stalo, když jsem se potkal s Bertem Hellingerem a když jsem se naučil práci s konstelacemi. Požádali mě tenkrát, abych připravil skripta pro výcvik v konstelacích. Až když jsem měl skripta hotová, tak jsem si uvědomil, že mě to také zajímá. Výcvik už byl plný, ale i tak jsem se optal a oni mně pozvali, abych se ještě přidal.

Tak se také stalo, když jsem se učil práci s hypnózou. Seděl jsem v meditačním centru Tao Osho v Mnichově u snídaně a díval se do časopisu Osho Times, kde byla nabídka výcviků v Puně. Přečetl jsem si Oshův výcvik v hypnóze a aniž bych měl jakoukoli zkušenost s hypnózou, slyšel jsem, jak říkám: “Jo, tam pojedu.“ A jel jsem.

Stejné to bylo také s mým rozhodnutím žít zde v Lažanech a se založením Shangri La Osho meditačního centra. Pozvali mě sem, abych vedl skupinu Vipassana. Během této skupiny zde, se vlastník rozhodl, že toto místo prodá. Já jsem hledal místo, kde bych žil, ale nemluvil jsem ani slovo česky, tenkrát ještě nešlo mít telefon (doba před mobilními technologiemi) a tak to vypadala naprosto šíleně. Lidé snili o tom, že se dostanou na západ a ne na východ. Jednou jsem se na to vyspal a řekl jsem: “Ano.“ Do Lažan jsem se přestěhoval za necelé dva týdny.

Neptám se, jakým směrem by se vydal můj život, pokud bych dělal jiná rozhodnutí. Prostě jsem hluboce vděčný za to, že jsem měl odvahu naslouchat vedení, když mi vstoupilo do života.

Bhagat

Související: