< zpět

přihláška (25.-28.1.)

Milovat je přirozeností našeho srdce. My tuto lásku však nežijeme, protože naše představy o ní jsou chybné. Tento program nahlíží do vašeho podmínění týkajícího se lásky. Osvobozuje vaše srdce, aby mohlo milovat ve skutečném vztahu místo pouhého vztahu mentálního.

Mnoho z nás považuje lásku za emoci, ale to je nedorozumění. Láska není emoce, ale substance. Je to velmi jemná látky, která je nám neustále k dispozici, je stále přítomna a záleží na našem rozhodnutí, jestli si ji dovolíme nebo ne.

Láska jako přítomnost

Dokud budeme lásku považovat za emoci, díváme se špatným směrem. Je ale lehké to tak vnímat, protože když je přítomná láska, cítíme to. A tak přirozeně nám to připadá jako pocit. Když se podíváme na pocity hlouběji, zjistíme, že existují emoce a kinestetické pocity. Mohu být šťastný a je jasné, že je to emoce. Mohu cítit třes, ten přichází přímo z těla. Na úrovni emocí je to tak, že to, jak se cítíme, hodně závisí na našich očekáváních, na tom, co si myslíme, že by tam mělo být a co by tam být nemělo. To pak vytváří pozadí, referenční bod, se kterým porovnáváme, co se ve skutečnosti děje. Pokud výsledkem je něco, co se nám líbí, cítíme se dobře. Pokud výsledkem je něco, co se nám nelíbí, necítíme se dobře. Mnoho pocitů se odehrává na této úrovni. Pak jsou další pocity, které jsou spojeny s našimi potřebami, s kontaktem, s bezpečím, se sounáležitostí, se sexualitou. Ale opět, pokud jsou do určité míry naše pořeby naplněny, cítíme se do určité míry šťastni. Pokud ne, cítíme se frustrováni, naštvaní, smutní, opuštění, nejistí atd. Za těmito úrovněmi je prostor, kde cítíme něco, co se děje mimo nás. Například dokážeme cítit krásu teplého jarního večera. Tyto pocity se tolik netýkají nás, ale klimatu, prostředí kolem nás. Naše prostředí může být klidné, nebo vzrušující, spěchající a pak tento stav vnímáme i uvnitř nás. Když začneme se učit jak vnímat tuto dimenzi více, pomalu si začínáme uvědomovat, jak cítíme uvnitř nás přítomnost různých kvalit, které jsou přítomné vně nás. Láska je pociťována jinak než síla nebo radost. Ale tento rozdíl je úplně nezávislý na mých očekáváních, chtění, preferencích nebo dokonce i na mé osobní historii. V té chvíli vcházíme do světa objektivních pocitů. To může ze začátku vypadat obtížně, ale ve skutečnosti tady začíná svoboda. V tuto chvíli se potkáváme s existencí, ne s našimi mentálními filmy o tom, jaká existence je nebo jak by měla vypadat. Zde se potkáváme s obrovským potenciálem. Když už si jednou člověk uvědomí, že láska existuje, stejně jako barvy duhy existují, tak také ví, že láska není závislá na tom, jestli jsem šťastný nebo jestli dostávám co chci.

Láska tu je a já mohu být šťastný nebo nešťastný. Láska tu je a já mohu být zdravý nebo nemocný. Mohu být naštvaný, ale i tak láska existuje. Kdykoli se mohu opět lásce otevřít. Kdykoli mohu opět utvořit prostor pro lásku, nemohu o lásku přijít. Mohu usnout a přestat ji vnímat, ale láska kvůli tomu nepřestane existovat. Když si to jednou uvědomíme a začneme si uvědomovat důsledky tohoto uvědomění, naše vnímání života se promění a také naše vnímání lásky.

Pocity, které jsme před tím považovali za lásku, nyní vnímáme jako vyjádřením lásky, jako emoce, které mohou být přítomné, když je tu láska. Ale teď už víme, že láska je něčím jíným. Něčím, co existuje a je přítomno celou dobu kolem nás.

Na této cestě se potkáme s různými druhy starých bolestí, mnoho jich pochází z raného dětství, často jsou přímo spojené s narozením a dobou po něm. Téma oddělení. Ale my si začínáme více a více uvědomovat a být jistí tím, že láska existuje. Když se otevřeme lásce, naše srdce je silné a odvážné, k tomu aby dokázalo zvládnout obtíže a bolesti. Vlastně je to přirozeností našeho srdce – milovat. A je přirozeností našeho srdce transformovat bolest.

Slovo láska může mít mnoho různých významů. Když naše malé ego říká láska, myslí obvykle: “Já chci” nebo “Já potřebuji”. Když se podíváme na lásku na úrovni přítomnosti stává se celkem, je existencí, která proudí skrze nás. Není potřeba žádné úsilí, žádný cíl. Řeka prostě plyne dál, dál ke svému ústí. Přirozeností řeky je plynout.

Pravdou je, že láska nezávisí na vztazích, ale pokud chceme poznat své vzorce a podmínění týkající se lásky, bude nejsnazší, když se na své vztahy podíváme.

Láska a vztahy

V práci s Esencí rozlišujeme dva druhy vztahů -mentální a skutečné. Většina vztahů, ve kterých jsme zapojeni, je mentální. Máme představu, jak by věci měly vypadat, jak bycho se měli chovat a také jak by se měl chovat náš partner, jak by měl vypadat náš vztah a stímto obrazem náš vtah porovnáváme. Ve skutečnosti se se svým partnerem vůbec nesetkáme. Opravdový vztah je vždy nedokonalý. Dokonalost totiž neexistuje. Lidé nejsou dokonalí, jsou jedineční, každý kráčí po nějaké cestě a na ní potkává své výzvy. Žijeme-li v mentálním vztahu, uzavřeme své srdce, když přijde bolest, zranění nebo zklamání. Své srdce chceme chránit a nechceme nic ztratit.

Láska je přítomná neustále, milovat je naší přirozeností. Láska zůstává přítomna dokonce i při projevech násilí, nenávisti a zlosti. Láska je tu stále. Bez srdce nemůžeme žít a srdce miluje, milovat je mu přirozené, neumí nemilovat. Ale tak často se stává, že nemáme odvahu dovolit našemu srdci milovat, neboť pak bychom se dostali mimo hranice své osobnosti. Raději lpíme na svých představách a konceptech, a udržujeme si tak pocit, že se pohybujeme ve známém prostředí.

Láska jako splynutí

Lásku můžeme nejčastěji pocít jako splynutí. Splynutí je stav, při kterém se rozpouštíme v Existenci, rozpouštíme se s někým blízkým, mizí mezi námi hranice, stáváme se jedním. Splynutí přináší příjemné pocity, pocity jemného proudění. Často si dovolíme splynout, když se nově zamilujeme. Ale netrvá to dlouho, protože osobnosti se znovu probudí.

Splynout můžeme také s hudbou. Posloucháte hudbu a rozplynete se. Jindy splynete s přírodou. Lehnete si na zem, uvolníte se a spojíte se se Zemí.

Zde můžete si přečíst úryvek rozhovoru s Bhagatem o Splynutí – první aspekt esence objevující se po narození

Díry

V práci s Esencí se setkáváme s pojmem díra. Obvykle jich máme v sobě hodně, ale není lehké si je neuvědomit. Díra je jednoduše pocit nedostatku určité esenciální kvality v nás (např. láska, sebe-hodnota, síla, schopnost kontaktu aj.). Tyto díry většinou vznikly v dětství, kdy nám okolí nedokázalo tuto esenciální kvalitu pozitivně zazrcadlit (tj. uvidět a rozpoznat ji v nás). My jsme se od této kvality proto oddělili a máme subjektivní pocit prázdnoty. Setkání s dírou může být velmi silné, avšak také velmi léčivé. Protože proto, abychom našli to, o co jsme přišli - kontakt s Esencí, potřebujeme se vrátit tam, kde jsme o to přišli - a to nás nevyhnutelně konfrontuje s obdobím, kdy tyto díry v nás vznikaly. Díra totiž vznikla na místě, kde se měla přítomnost kvality Esence stát přirozenou součástí nás, ale protože naše prostředí nám ji nedokázalo zvědomit - nestalo se tak a nás to bolí, chybí nám to. Když se odvážíme na tyto všechny pocity podívat, setkat se se svou dírou, pak nás to na druhé straně vyvede ven a opět navážeme kontakt s Esencí.

Více se můžete dočíst zde
Bhagat: Podělím se teď s vámi o příběh ze svého vlastního života, kdy jsem se setkal s dírou. Naštěstí jsem ji ucítil, prožil a vyšel ven na druhé straně.

Sananda: Má cesta k Lásce


V následujícím videu Bhagat krátce mluví o esenci. Pro české titulky si po spuštění videa aktivujte popisky (vpravo dole - druhá ikona z leva).


Kupte si ebook: Bhagat: Esence

Související: